Can I help you? Write it me! // místo pro Tvoji reklamu

Stories

Ponaučení

8. února 2009 v 10:54 | Werunka
Na větvi usnul v třeskutém mrazu malý ptáček. Zmrznul a spadl na zem.
Naštěstí šla okolo kráva a vyklopila své hovno přímo na ptáčka.
Ptáček v teple procitl, pookřál, začal se uvelebovat, vesele si
prozpěvoval, vyzobával zrníčka a semínka, kterých to hovno bylo plné.
Šla okolo kočka. Když uslyšela cvrdlikání, hrábla do hovna, ptáčka vytáhla ven a sežrala.
Z toho plynou následující poučení :


1. Když se na tebe někdo vysere, neznamená to, že je to tvůj nepřítel.

2. Když tě někdo vytáhne ze sraček, nemusí to nutně znamenat, že je to
tvůj přítel.
3. Když už máš teplý místečko, drž hubu a neprozpěvuj si.
Hezký den a veselou mysl!

to mi včera přišlo na mail :D

Český překlad z jednoho amerického turistického průvodce

13. ledna 2009 v 17:38 | Werunka
:D lol... njn
Česko je nepatrná země, ležící na kontinentu Evropa. Nachází se v prostoru
mezi Německem a Ruskem. Kdysi byl tento stát zhruba dvakrát větší, ale v
minulém století z něho začaly od východu jednotlivé kusy odpadávat.Je to
významný člen světového společenství, i když ne tak významný, jak si myslí.

Hraničí s Německem, Rakouskem a pak ještě s jinými státy, které nejsou
důležité a kde se špatně nakupuje.Česko je velmi stará země s mnoha poklady
jako je Karlův most, Karlovo náměstí, Karlovy Vary a Karlštejn. Na západní
civilizaci se podílí pivem a hokejem. I když si o sobě Češi myslí, že jsou
moderní národ, téměř nepoužívají klimatizaci a američan tam těžko narazí na
slušnou mexickou kuchyni. K neustálému roztrpčení amerických návštěvníků
mluví místní obyvatelé česky, i když je tam mnoho lidí, kteří promluví
anglicky, jestliže z toho budou něco mít.

Dopis pojišťovně

13. ledna 2009 v 16:35 | Werunka
Vazena pojistovno, odepisuji na Vas dopis, kde jste me zadali o upresneni
meho urazu. Do oznameni urazu jsem uvedl, ze jsem si uraz zpusobil sam. Jsem
zamestnan jako zednik a zmineny den jsem pracoval zcela sam na stavbe domu.
Po dokonceni mi zbylo asi 250 kg cihel na strese. Sesel jsem tedy dolu, tam
jsem pres kladku vytahl nahoru po lane prazdny sud, do nehoz jsem hodlal
ulozit zbyvajici cihly. Lano jsem dole pevne zabezpecil a sel jsem na
strechu nalozit cihly do sudu. Po nalozeni vsech cihel jsem sesel opet dolu,
abych spustil sud s cihlami. Ve smlouve mate uvedeno, ze vazim pouze 75 kg.
V momente, kdy jsem lano odvazal a drzel jen v ruce, jsem se ujistil o
pusobeni gravitace. Vyse jsem napsal, ze sud, ktery sam o sobe vazi 25 kg,
byl nalozen 250 kg cihel. Jak si jiste domyslite sami, moje vaha 75 kg
nemohla udrzet tak tezky sud a nez jsem si to uvedomil, byl jsem v prudkem
pohybu vzhuru a sud, ktery byl na urovni strechy, naopak v prudkem pohybu
dolu. Zhruba na urovni tretiho patra jsem se setkal s protipohybujicim se
sudem, coz vysvetluje to narazeni hlavy a zlomeniny krku a licni kosti. Dale
jsem pokracoval smerem vzhuru, az jsem se zastavil s prsty v kladce. I pres
velkou bolest jsem se vsak drzel lana. V tom samem momente sud s cihlami
dopadl na zem a rozbilo se mu dno. Vyse jsem napsal, ze sud sam o sobe vazi
25 kg a ja , jak mate uvedeno ve smlouve, 75 kg. Pusobeni gravitace
pokracovalo dale, a jak si jiste domyslite, situace, kdy ja se 75 kg jsem
nahore a sud vazici pouze 25 kg dole, nemohla setrvat. A tak jsem se v mziku
ocitl v prudkem pohybu dolu a prazdny sud v prudkem pohybu naopak nahoru.
Zhruba na urovni tretiho patra jsem se opet setkal se sudem, tentokrat
prazdnym. To vysvetluje zlomeniny obou kotniku. Dale jsem pokracoval smerem
dolu, kde jsem prudce narazil na zem, coz vysvetluje ta rozdrcena kolena a
sedaci kloub. V bolestech a bez vule jsem pustil lano, na jehoz druhem konci
pres kladku visel prazdny sud beze dna. Pusobenim gravitace se ocitl v
prudkem pohybu dolu, presne do mist, kde jsem bezvladne lezel. To vysvetluje
ta tri zlomena zebra. Doufam, ze jsem vam poskytl Vami pozadovane informace.
Na dal__ zajimavou spolupraci se tesi.....

Blondýnka na cestách

30. října 2008 v 17:16 | Werča
Přijde v Praze blondýna do banky a nechá se uvést k úředníkovi ohledně půjčky. Prý cestuje obchodně do Ameriky a potřebuje si na 2 týdny půjčit 1000 korun. Úředník na to, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýnka mu nechá klíčky od nového BMW. Auto bylo zaparkované u chodníku, měla od něj doklady, vše bylo v pořádku. Banka tedy souhlasí, že si ho vezme jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se potom od srdce zasmáli blondýnce, která dá bavorák za 2,5 milionu korun jako záruku na půjčku 1000 korun. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval v garážích banky. Po dvou týdnech se blondýna objeví, zaplatí 1000 korun a k tomu 17,41 korun jako úrok. A úředník na to: "Madam, jsme velmi rádi, že jsme s Vámi uzavřeli obchod a že všechno tak hladce proběhlo, ale i tak nám to vrtá hlavou. Když jste byla pryč, trochu jsme Vás prověřili a zjistili, že jste multimilionářka.

"To jo, ale kde bych v Praze zaparkovala na 14 dní za 17,- Kč ????"

Nejkratší pohádka

2. srpna 2008 v 12:42 | Werča
Byl jednou jeden princ a ten se zeptal princezny: "Chceš si mě vzít za muže?", na což ona odpověděla: "Ne!".
A ten princ žil potom šťastně mnoho let. Chodil na ryby, lovit zvěř, každý den hrál golf, pil hodně pivo a spal s každou ženou, která si dala říct.

Ženské a mužské přátelství

2. srpna 2008 v 12:40 | Werča
Ženské přátelství
Manželka nepřijde večer domů a ráno říká, že nocovala u kamarádky.
Manžel obtelefonoval jejích 10 nejlepších kamarádek a
všechny řekly, že ona u nich nenocovala.


Mužské přátelství
Mužské přátelství:
Manžel nepřijde večer domů a ráno říká, že nocoval u nejlepšího kamaráda.
Manželka obtelefonovala jeho 10 nejlepších kamarádů a 5 z nich
řeklo, že on u nich nocoval, dalších pět jí sdělilo, že on u nich doposud je.

Jaká je žena

2. srpna 2008 v 12:37 | Werča
Když Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas.
Anděl se zjevil a řekl: "Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?"
A Pán Bůh odpověděl: "Viděl jsi její specifický popis? Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí, všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy. Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolena ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou."

Vždy máš možnost volby

2. srpna 2008 v 12:30 | Werča
Michal je ten typ člověka, kterého rádi potkáváte. Má stále dobrou náladu a umí stále povídat něco pozitivního. Když se ho někdo zeptá jak se má, obvykle odpoví: "Kdybych se měl jen o chlup lepší, byl by jsem už dvojčata." Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý kolega špatný den, Michal mu uměl vždy ukázat kladnou stránku celé věci.

Jak jsem rukoval

7. června 2008 v 12:56 | Werča
Úplně super povidka od Šimka a Grossmana xD
"Vojenská služba jest nejčestnější povinností každého
občana našeho státu, co má mužské pohlaví a měří nejméně 150
cm." Tolik úřední spis. I mne povolali. Měřím 151 cm a jme-
nuji se Ivan. Mé názory na vojnu nebyly jednoznačné. Brožur-
ky sice tvrdily, že vojna jest největší blaho pro mladého
muže a svírat pušku - milenku dá organismu pocítit větší
slasti než pochybné známosti za vraty činžovních domů. Ale
na druhé straně nápisy vojáků na záchodcích předních praž-
ských lokálů tvrdily pravý opak. Také kamarádi, kteří přišli
za dva roky až tři roky z vojny, neplýtvali slovy chvály.

Good dopis

6. května 2008 v 21:45
Drahá Manželko.
Píšu Ti tento dopis, abych Ti řekl, že Tě navždy opouštím. Byl jsem Ti dobrým mužem po sedm let a nic z toho nemám. Poslední dva týdny byly peklo. Tvůj šéf mi volal a říkal, že jsi dala ten den výpověď , a to byla ta poslední kapka. Minulý týden, přišla jsi domů a ani sis nevšimla, že mám nový sestřih, že jsem uvařil Tvé oblíbené jídlo a dokonce ani toho, že jsem si oblékl nové, hedvábné trenýrky. Ty jsi to snědla během dvou minut a odešla jsi rovnou spát po shlédnutí všech seriálů. Neříkáš mi nikdy, že mě miluješ; nechceš sex ani nic, co nás spojuje jako manžela a manželku. Buď mě podvádíš nebo mě už nemiluješ; ať je to jakkoliv opouštím Tě.
Tvůj Ex-Manžel

Život je jen reklama...

27. dubna 2008 v 19:02 | Werča
Jedno obyčejné ráno:

Ráno. Budí mě ten nový mobil od Vodafonu za 7Kč. Je to tedy v mých
rukou, jestli vstanu, nebo ne. Rozhoduji se pro tu první možnost,takže po vykonání
potřeby na tak čistém záchodě, že by se z něj dalo jíst, protože je
umytý Domestosem, díky němuž miliony bakterií zemřely, se ocitám v
koupelně. Tam nemám strach o své zuby, neboť používám Colgate -

On přijde...

25. dubna 2008 v 14:56 | Werča
Teplé paprsky odpoledního sluníčka dopadaly oknem do malého nemocničního pokoje. Jen čtyři zdi, okno, dveře, postel skříň a malý stolek. Tady se čas neměří na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí, krevních konzerv a slz. Na posteli ležela dívka, která doufala v zázrak. Nikdy nepřestala věřit, že se uzdraví. Nikdy neplakala pro ztracené kaštanové vlasy. Nikdy se nepoddala bolesti. Pořád věřila v zázrak.Nikdy mu neměla za zlé, že od ní odešel, když se dozvěděl o její nemoci. Jen toužila po tom ho spatřit. Věděla, že umírá, ale přesto věřila, že se stane zázrak. Upřeně hleděla na kapky infuzí, které jedna po druhé proudily do jejích žil. Doufala, že přijde. Tak moc si to přála. Najednou cítila něčí přítomnost.

Interview

25. dubna 2008 v 14:54 | Werča
Pojď dál," řekla. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"

"Jestli máš čas," řekl jsem.

Usmála se a odpověděla:
"Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno.
A na co se mě vlastně chceš zeptat?"

"Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"

Smutné story

25. dubna 2008 v 14:52
Byla jedna dívka...A byl jeden chlapec...Bydleli nedaleko od sebe a tak se často vídali na procházce se svými pejsky....Ani jednoho ale nikdy nenapadlo na toho druhého promluvit...
Dívka nikoho neměla...Rodinu,její blizcí všichni do jednoho umřeli při autonehodě..Bydlela se svou tetou,mimochodem s tetou,se kterou už od malička citově strádala a už ji bylo skoro 18.let.Myslela si,že pro ni život nemá smysl...Až do dne,dokud nepotkala JEHO!
Čas plynul a nic se nedělo...Dívce to trhalo srdce,chlapci to trhalo srdce...
Dívka už nemohla dál čekat..Nemohla už bez něho žít.Cítila to...Cítila,že i on ji miluje.Cítila že to vyjde a oni budou moci být konečně spolu..
Vyšla v obvyklou dobu se svým psem ven,aby ho potkala na onom místě,kde se pravidelně setkávali.
Uviděla ho.Zastavila se,naokamžik zaváhala a pustila se za ním.

Smutný příběh

4. dubna 2008 v 11:11 | Werča
Chlapec a dívka jeli na motorce rychlostí přes 120km/h
D: Spomal, nebo sletím!
CH: Ale nesletíš, pevně se mě drž!

Děvče se zeptalo chlapce....

4. dubna 2008 v 11:10 | Werča
Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on
odpověděl ne.

Zeptalo se ho, jestli by s ni chtěl být navždy a on
odpověděl ne.
Potom se ho zeptala, jestli by plakal,
kdyby odešla a on odpověděl ne.
Řekla dost.
Odešla pryč, slzy padaly dolů po její tváři a chlapec ji
chytil za ruku a řekl...
"Nejsi pěkná, jsi nádherná, nechci být s tebou navždy, ja
potřebuju být s tebou navždy a neplakal bych, kdyby jsi
odešla . . . zemřel bych. . ."

Opravdová láska

4. dubna 2008 v 11:10 | Werča
Kluk - Dnes jsem tě postrádal ve škole, kde jsi byla?
Děvče- Jo… musela jsem jít k doktorovi
Kluk - [Oh] Vážně? Ty?
Děvče - Nic zvláštního.. každoroční prohlídka
Kluk - [Oh]
Děvče - Tak… co jsme dnes dělali v matice?
Kluk - Nic ti neuteklo.. jen spoustu zápisků
Děvče - OK dobře
Kluk - Jo….
Děvče- Hej .. mám otázku..
Kluk - ok , Ptej se
Děvče- Jak moc mě miluješ?
Kluk - Víš že tě miluju víc než cokoliv!
Děvče - jo…
Kluk - Proč ses ptala?
Děvče- ….>mlčí<…….
Kluk - Je něco špatně?
Děvče- Ne, všechno je v pořádku
Kluk - Dobře
Děvče - Jak moc ti na mě zaleží?
Kluk- Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl..
Děvče- Chceš?
Kluk - Samozřejmě že ano! >povzdech< je něco špatně?
Děvče - Ne všechno je v pohodě
Kluk - Určitě?
Děvče- Ano
Kluk - Dobře.. já doufám..
Děvče - Chtěl bys pro mě zemřít?
Kluk - Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil miláčku.
Děvče - Opravdu?
Kluk - Kdykoliv. Ale teď vážně , není něco špatně?
Děvče - Ne.. Já sem v pohodě, ty si v pohodě , my jsme v pohodě, všechno je v pohodě.
Kluk - ….. ok
Děvče - Dobře.. musím jít uvidíme se zítra ve škole
Kluk - Dobře .. Ahoj.. MILUJU TĚ
Děvče - …. Taky tě miluju , pa
DALŠÍ DEN VE ŠKOLE
Kluk - Čau, neviděl si dneska mojí holku?
Kamarád - ne
Kluk - >povzdech<
Kamarád - Ani včera tu nebyla
Kluk - Já vím… Celou noc měla obsazeném telefon..
Kamarád - Hele vole tak víš jaký holky někdy jsou..
Kluk - jo.. ale ona ne
Kamarád - Nevím co ti mám ještě říct …
Kluk - Tak dobře.. Musím jít na Angličtinu , uvidíme se po škole
Kamarád - ok , já jdu na chemii (je tam psáno silence = věda… nepodstatný)
TU NOC
crrr-
-crrr-
-crrr-
Děvče - Prosím?
Kluk - Ahoj
Děvče - [Oh] čau
Kluk - Ty jsi dnes nebyla ve škole?
Děvče - [Oh] Musela jsem jít na nějaký vyšetření
Kluk - Jsi nemocná?
Děvče - Hmm …. Musím jít, na druhé lince mi volá máma
Kluk - Počkám
Děvče - Může to trvat dlouho.. zavolám Ti později
Kluk - Dobře… Miluju Tě miláčku
>>Hodně dlouhá pauza<<
Děvče - (se slzou v oku) podívej, budeme se muset rozejít
Kluk - Cože???
Děvče - Je to to nejlepší co pro nás teď můžu udělat
Kluk - jo?
Děvče - Miluju tě
>>klik<< ((položení sluchátka))
DĚVČE NEBYLO VE ŠKOLE 3 TÝDNY A NEZVEDÁ TELEFONY
Kluk - Čau vole…
Kamarád - čau
Kluk - Co se stalo?
Kamarád - Nic.. hele mluvil si se svojí ex?
Kluk - ne
Kamarád - Takže si neslyšel?
Kluk - Neslyšel co?
Kamarád - Hmm , nevím jestli bych měl být ten co ti to řekne
Kluk - Vole! Co to kurva… MLUV!!!
Kamarád - [Oh] … zavolej sem 433-555-3468
Kluk - ok
PO ŠKOLE KLUK VOLÁ NA TO ČÍSLO
Hlas - Dobrý den, okresní nemocnice , sesterské oddělení
Kluk - [Oh] musel sem si splést číslo … Sháním svojí kamarádku
Hlas - Jaké se jmenuje pane?
((Kluk dává informace))
Hlas - Máte správné číslo, to děvče je jednou z našich pacientek
Kluk - Opravdu?? Co se stalo? Jak jí je?
Hlas - číslo jejího pokoje je 646 budova A , oddělení 3
Kluk - CO SE STALO?
Hlas - Prosím přijďte a můžete ji vidět
Kluk - POČKEJTE! NE!
-tůůůůůůt-
-tůůůůůůt-
KLUK JDE DO NEMOCNIC..DĚVČE LEŽÍ NA NEMOCNIČNÍ POSTELI
Kluk - Panebože! Jsi v pořádku?
Děvče - ……….
Kluk - Miláčku! Mluv se mnou!
Děvče - Já…
Kluk - Ty co? Ty CO?
Děvče - Mám rakovinu… a žiju na přístrojích
Kluk -…….. (strašně moc se rozpláče ) …….
Děvče - Dnes mi ty přístroje odpojí ….
Kluk - CO??
Děvče - Chtěla jsem ti to říct.. ale nemohla jsem
Kluk - Neřekla si mi to?!
Děvče -Nechtěla jsem ti ublížit
Kluk - Ty mi nikdy nemůžeš ublížit!
Děvče - Chtěla jsem jen vidět že cítíš to stejné co já .
Kluk - ??
Děvče - Miluju Tě víc než cokoliv! Chtěl bych ti dát celý svět v úderu srdce kdybych mohl.. Kdykoliv bych se pro tebe třeba zastřelil .
Kluk - ……
Děvče - Nebuď smutbý , miluju Tě a pořád tady budu s tebou
Kluk - Tak proč si se se mnou rozešla?
Sestřička - Mladý muži.. návštěvní hodiny jsou u konce
KLUK OPOUŠTÍ POKOJ..DĚVČE JE ODPOJENO OD PŘÍSTROJŮ A UMÍRÁ:Ale co chlapec neví je proč mu děvče kladlo ty otázky, chtěla aby to řekl na poslední chvíly, a rozešla se s ním jen proto že věděla že jí zbývajé pouze 3 týdny.A myslela si že ho tím ušetří trápení když se rozejdou než umře.
DALŠÍ DEN:Chlapec byl nalezen mrtvý se zbraní v ruce. VZKAZ ZNĚL : Řekl jsem jí že bych se pro ni zastřelil …. Stejně jako ona řekla že by pro mě zemřela…¨

Ponaučení

4. dubna 2008 v 11:09 | Werča
Byl jednou jeden ... chlapec, který se narodil s nemocí. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech ... mohl každou chvíli umřít. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů. Když šel okolo obchodu s hudebninami, uviděl nádherné děvče, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ní. Stále více se blížil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Můžu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, že je to ten nejpěknější úsměv, který ve svém životě viděl. Pocítil potřebu ji políbit právě v tomto momentu. Koktavě ji odvětil: Ano, eeehhh, uuuhhh... rad bych koupil jedno CD. Bez přemýšlení vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče zase s úsměvem. Odpověděl že ano a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným balíčkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Příliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s ním vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to. Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se další den odvážil, a on se chytl za srdce a ... vyšel odvážně k obchodu. Koupil si CD a jako vždy ho dostal zabalené. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.

Rozhovor

4. dubna 2008 v 11:08 | Werča
,,Co se Ti stalo, že se tak smutně díváš??''
,,Nedívám se smutně...já smutná jsem...''
,,Proč?''
,,Protože se bojím...''
,,A když Tě chytím za ruku...
...pořád se bojíš?''
,,Teď ještě víc...... že mě pustíš...''
 
 

Reklama